Kyjovský okruh - silniční závody motocyklů

Již za pár dní začne dlouho očekávaná sezóna závodů na přírodních okruzích. Poprvé se rozezvučí motory motocyklů ve Starém Městě ve dnech 7. - 8. května. Do této doby Vám přineseme interview s jezdci Motoklubu Kyjov, první s Honzou Bartoňkem. Jak hodnotil loňskou sezónu, co nového chystá letos a další zajímavosti nám prozradil v následujícím rozhovoru...

Honzo, i když je loňská sezóna dávno za námi, jak ji hodnotíš a srovnáváš s těmi předchozími?
Tato sezóna splnila přesně to, co jsem od ní očekával. Už to bylo skutečně o tom jezdit závody a ne o tom hledání a vymýšlení. Všechny závody mi něco daly a nedá se říct, že by to byl někde vyložený propadák. Výsledkově se nedařilo v Hořicích, kde všechno ovlivnil sobotní pád v druhém tréninku a na domácím závodě v Kyjově, kde jsem také ukázal divákům pár kotrmelců. Rád vzpomínám na Kopčany, Staré město a Těrlicko.

Přípravy na sezónu 2011 jsou v plném proudu. Prozraď nám, co chystáš nového, jaké máš cíle?
V nové sezóně budu opět jezdit třídu 250 SP a nově 125 GP, kde se konečně podařilo nachystat motocykl do stavu, kdy je schopen vyjet na závodní dráhu. Jako doplňkovou třídu pojedu i Supermono, a to asi na dvou až třech závodech. Pokaždé obsadím dvě třídy. Jako prioritu vidím souboje ve třídě 250 SP, kde se nás bude scházet minimálně 40 na každém závodě a moje ambice jsou reálně tak kolem 10. až 15. místa – podívat se do první desítky bych viděl jako progres a úspěch. Tato třída i přes nepřízeň svazových a jiných funkcionářů je mezi jezdci velmi populární a poskytuje mnoho soubojů a to je to, co já potřebuji a hledám. Ve třídě 125 GP budu hlavně bojovat sám se sebou a motocyklem, tato motorka je totiž úplně jiná liga.

Proč máš rád přírodní okruhy? Jezdíš i na motodromech?
Road racing mne chytl od prvního závodu. Hlavní je ten kontakt s diváky, souboje na závodní trati a prostředí mezi jezdci. Není to tak sterilní a prostě to tu žije. Další věc je i zájem pořadatelů o nás jezdce – je cítit, že jdeme stejnou cestou, což bych na motodromu při Alpe Adrii poznal těžko. Taky se na dromech se nic jiného než třídy o obsahu 600 a výš prostě nejede a do toho já jít nechci – mám rád malé obsahy a vím, kam patřím. Agenturní ježdění je sice možnost, ale pouze jako trénink – kubatury se shodují a problém zůstává. Motat se tam se 125 GP sám je k ničemu. Z tohoto důvodu je volba road racingu jasná. Toto jsem pochopil nejen já, a proto jsou nás plné startovní rošty. Na motodromy také nemám jednoduše peníze. Pracují jako kotelník a volno mám především o víkendech. Sečteno podtrženo, není co řešit.
 

Mluvil jsi o financích a svých motocyklech – bez podpory by to jistě nešlo stíhat…
Naštěstí spolupracuji se dvěmi institucemi, které mi velmi pomáhají. Je to Roháč a Fejta Racing team, pod jehož hlavičkou jezdím a Motoklub Kyjov, kde jsem členem – opravdu dělají, co můžou, aby pomohli jak to jen jde. Finance jsou nedílná součást závodění – když nemáš na benzín, tak prostě nejedeš. Co se týká sponzora, tak žádný neexistuje, byl bych jako každý závodník rád za každou korunu.

S kým na závodech spolupracuješ a kdo tě nejvíc podporuje?
Moje základna (dá-li se to tak říct) je v Troubsku u Brna. Asi kouzlem osobnosti nebo využitím slabší chvilky jsem ukecal Zbyňka a ten to se mnou táhne od začátku. Musím zmínit také svojí přítelkyni Evu – ta holka bude asi mít svatozář, až půjde do nebe (ostatně jako každá partnerka závodníka). Otevřeně přiznávám, že bez těchto dvou osob bych to závodění asi nedal.  Člověk si tak nějak zvykne, že mu lidi hází klacky pod nohy a o to vzácnější je zažít opak. 

Který z přírodních okruhů máš nejraději?
Nejraději mám Těrlicko a líbilo se mi i v Kopčanech. Úplně specifická je trať v domácím Kyjově, kde člověk musí jet opravdu hlavou.

Co by se mělo podle tebe změnit nebo zlepšit na pořádání Poháru přírodních okruhů?
Z mého pohledu lepší propagace a zprofesionalizovat funkce traťových komisařů, aby to skutečně dělali lidé, co s tím mají zkušenost a ne ti, co vidí závodní motocykl poprvé. Jinak je vidět, že pořadatelé se zlepšují každým rokem a reagují na připomínky a to je jenom dobře. Osobně bych zauvažoval nad oddělením Road racingu od Autoklubu ČR, ale ono to nebude tak jednoduchý.

Díky za rozhovor a přejeme hodně hezkých momentů u závodní tratě.