Rozhovor s Dušanem Novosádem
Stejnou sérii otázek jsme položili i našemu dalšímu jezdci, Dušanu Novosádovi. Dušan je z našich jezdců nejzkušenější, v motosportu se aktivně pohybuje již téměř 20 let. Tomu také odpovídají jeho výsledky. I v sezoně 2011 ve velké konkurenci a s absencí jednoho závodu v Poháru přírodních okruhů dokázal obhájit stupně vítězů, když skončil na celkovém třetím místě v kubatuře 125 GP. Rok 2011 z pohledu Dušana a jeho náhled na rok další si přečtěte zde...
Máme za sebou druhý ročník Poháru přírodních okruhů, jak jej hodnotíš z pozice jezdce? Dosáhl jsi vytyčených cílů?
Z mé pozice je „jediné pozitivní“, že se druhý ročník uskutečnil! Myšleno Pohár, super věc, která se povedla nejen dotáhnout, ale i udržet do druhého ročníku přes všechno kolem. Za mou osobu jsem určitě nedosáhl toho, co jsem si před sezonou představoval. Jezdecké chyby, administrativní chyby z mé strany, asi klišé, ale nedostatek peněz… prostě sezona nedopadla tak jak bych chtěl. Přes to všechno bylo třetí místo v Poháru krásná a potěšující tečka na konec závodní sezony!
Co tvé plány na sezónu 2012, nějaké novinky chystáš?
Plán na rok 2012 je jediný - JEZDIT! Nic jiného k tomu asi nemůžu dodat, motocykl stejný, třída stejná, úpravy žádné, startovní číslo a barva motocyklu také stejná.
Měl jsi možnost pozorovat letos na jednotlivých přírodních okruzích v organizaci nějaké nedostatky? A co například se zlepšilo oproti loňskému roku?
Já jsem asi v tomto trochu „stará škola“. Jsem názoru, že každý jede sám za sebe a jestli se mu trať nebo zabezpečení nelíbí, nikdo ho nenutí jezdit. Prostě ať je to jak chce, vždy jsou všude podmínky pro všechny stejné! Zabezpečení tratě je všude na velmi solidní úrovni a rok od roku se zlepšuje, v tomto není komu co vytknout. Jediné, co mě letos opravdu rozhodilo a co byl můj opravdu nejhorší závod, byly Hořice. Spojení tříd je naprosto v pořádku, je to jediný způsob, jak se můžou povozit všichni z ne úplně obsazených tříd, ale i po apelu jezdců pořadatelé neuskutečnili „opožděný start“ tříd, a tak se, aspoň pro většinu jezdců třídy 125ccm, závod rozhodoval v prvním esíčku po startu. Bohužel byl pak závod opravdu „jen jízda za SAFETY CAR“. Jestli bych měl i touto otázkou zhodnotit celou sezonu, je to opět velmi jednoduché… nepodařený start ve Starém Městě, o Hořicích jsem už mluvil, Radvanice, můj druhý nejoblíbenější okruh, byl provázen technickými problémy na mokré trati, kdy asi „díky“ elektronice zhasl cca na 15 vteřin motor mého motocyklu a definitivně mě to připravilo o souboj s Patrikem Kolářem o první místo. Další podnik bylo Těrlicko, kde jsem kvůli pozdě podané přihlášce neměl možnost startovat a díky bodové ztrátě se propadl z druhého na páté místo v poháru Přírodních Okruhů. Na poslední závod ve Frohburgu jsem se letos také nedostal, tentokrát díky financím. Jediné, co mě tuto sezonu potěšilo, byl závod v Kyjově. Super atmosféra a závod, ten mi opravdu spravil chuť! Po pokaženém startu a propadu na páté místo se mi povedlo bojovat o místo druhé s vynikajícím německým jezdcem a kamarádem René Lohsem. A i když druhé místo nedopadlo, dojel jsem třetí. Znamenalo to i bodově celkové třetí místo v Poháru Přírodních Okruhů.
V současné době probíhá přechod národní sportovní autority v oblasti motosportu od Autoklubu ČR k nové organizaci Českého svazu motocyklového sportu. Jaký je tvůj názor na tuto změnu?
V motosportu se pohybuji od roku 1993, zažil jsem mnoho změn a je pravda, že ta poslední, likvidace ČMF Autoklubem je už hodně dávná minulost. Od té doby, kdy šlo vše k horšímu, se nic nezměnilo. Můj názor na toto, když to řeknu hondě jednoduše, AČR už „znám“, mnohá léta se nezměnilo nic. Pana Abrahama neznám, a už to je pro mě vidina něčeho lepšího! Navíc pro to, co mě zajímá nejvíc, tj. přírodní okruhy silničních motocyklů, je v této věci zainteresovaná osoba Mirek Frodl a nevěřím, že tento člověk by zastával něco, co by nemělo vést k rozvoji a zlepšení podmínek v tomto sportu.